13:00, Terminál 1, Letiště Václava Havla – tady začíná naše pouť. Finální destinace: Cork, Irsko (druhé největší město Irské republiky, údajně založené jako mnišská osada už v 6. století).
Odbavení, pasová i osobní kontrola proběhly bez problémů a po dalších dvou hodinkách čekání hurá do letadla! Samotný let (do Dublinu) trval cca 2,5 hodiny a to jediné, co nás všechny překvapilo, byly palubním personálem nabízené stírací losy ke koupi.
V Dublinu jsme se moc neohřáli – z letištní budovy jsme hned hupli na autobus a připravili se na další 3,5 hodiny cesty. Jízda byla sice delší než let, ale příjemnější, a to hlavně díky výhledu na irskou krajinu: dálnici tu totiž lemují ne pole a občasné lesy, ale rozsáhlé louky a pastviny.
V Corku jsme přistáli v 21:30 místního času (22:30 našeho). Po pár minutách čekání se dostavili zástupci rodin, u nichž jsou studenti po dobu svého pobytu v Irsku ubytováni. Každého čekala večeře a – hlavně – postel.
8:45, pondělí. První zkouška MHD v Corku, první pořádné setkání s „jízdou a chůzí vlevo“, první noc a ráno odkázáni na sebe. A čeká nás první seznámení se samotnou prací. Od kdy budeme pracovat? Jaká bude náplň práce? Jak jim budeme rozumět, až na nás spustí fakt rychle? Vystačí nám to, co jsme dostali k obědu? Kdy skončíme?
No, původně to byly tyhle otázky, co nás nejvíc zajímaly, ale jak šel den, objevily se palčivější, jako třeba šestinásobné: „Máte s sebou někdo nějaký pití?“ (teď už máme).
Dnešní blog zakončím zprávou od Týny: „Já mám za mentora leprikona.“ Týny mentor má na výšku možná 150 cm a Týna je z naší skupinky asi nejvyšší, takže se to vtipně sešlo…
Mgr. Marek Linke
