Dnes mám pro vás zprávy přímo od studentů – najdete je jako třešničky na dortu v závěru příspěvku.
Jak byly první dny ve znamení seznamování se s prostředím, lidmi a dopravou, občasnou nejistotou jak v práci, tak při přecházení přechodů, včerejšek a dnešek už proběhly v tomto ohledu hladčeji. Našli jsme si čas projít si některé z parků Corku, ochutnat zdejší pivo (Guinness), zajít na oběd do restaurace a zjistit, že pokud chcete jídlo s sebou, nesmíte se posadit ke stolu. Cork na nás už působí lépe než na začátku, kdy jsme koukali převážně na mapy, abychom se neztratili.
Shodli jsme se, že se nám velmi líbí ulice lemované stromy, krásná průčelí obchodů a hospůdek, kavárny na každém ne rohu, ale kroku, a celková příjemná, uvolněná a milá atmosféra tvořená lidmi, které potkáváme jak při procházce, tak v obchodech a práci. Za sebe mohu říct, že i přes množství aut, která Corkem libovolnou hodinu projíždějí, tu jimi nejsou obyvatelé zahlceni, a že je příjemné vidět, jak se tlupy lidí postupně rozpustí právě do oněch četných kaváren a hospůdek. Zároveň těší procházka parkem, který je, stejně jako zbytek města, čistý a upravený, a kde vidíte trávit volný čas hrou či četbou nejen děti a starší lidi, ale i mládež a „typické businessmany a businessženy“.
V Corku žije 124 tisíc lidí, tedy asi o čtvrtinu více než v Hradci Králové. Cork i Hradec pro mě mají ve srovnání s dalšími většími městy něco společného: daří se jim provázat historické budovy s moderními tak, že se člověk rád projde a pokochá, a starají se o to, abychom v nich nalezli místa s dostatkem přírody a klidu.
Jak si můžete přečíst dále, studenti se shodují v jedné další věci: všichni, na které jsme tu natrefili, jsou zdvořilí, slušní a celkově se k sobě velmi pěkně chovají. Třeba si něco v tomto duchu z Corku odvezeme taky?
Mgr. Marek Linke
A teď už zprávy přímo od studentů (v pořadí, v jakém je sami napsali):
Kryštof:
Jak začít? Rodina je úplně skvělá: už po cestě jsem zjistil, že Maureen je velmi komunikativní a příjemná paní. Maureen má jenom jedno pravidlo: nechodit spát s prázdným žaludkem!
Bydlí u nás také lidé různých národností. Nejvíc jsem se skamarádil s lidmi z Chille.
Město je fajn. Na první pohled nevypadá nic moc, ale člověk si zvykne a pozná jeho pravou krásu po pár dnech.
Práce mě velmi zajímala, když jsme ale první den vlastně nic nedělali, trochu jsem se zalekl (prý to tak je první den vždy, říkali kolegové, co jsou tu už déle). Dnes jsem se naučil různé věci v programu a sledoval práci zkušených lidí. Zítra bych si měl věci ozkoušet sám a moc se na to těším.
Filip:
Cork je pěkné město. Ze začátku jsem byl trochu zmatený místními přechody a faktem, že světelné signály pro chodce jsou pro zdejší obyvatele spíš takové doporučení, ale už jsem si navykl.
Paní, u které bydlím, je velice hodná a nechává mi volný čas. Také jsem v životě nejedl větší snídaně.
I přes dlouhou pracovní dobu je práce v pohodě a zadané úkoly mě celkem baví.
Kristýna:
Pořád nemůžu pochopit, jak jsou tu všichni hrozně milí. Jdete po chodníku, jen se jim vyhnete, abyste do sebe nenarazili, a hned vám děkujou nebo se omlouvají. V práci to stejný. Všichni jsou pořád lovely sem lovely tam, a když se zaseknete s angličtinou, berou to naprosto v klidu.
Paní, u které s holkama bydlíme, je milá, i když se jí někdy trochu bojíme. Jen pravidlo, že se musíme chodit sprchovat do 10 večer (dýl už nemůžeme, ani ráno) je fakt blbý, jelikož tady je světlo pomalu do 10… a to bychom byly rády ještě venku. Ale tak kdyžtak se umyjeme, oblíkneme a půjdem ven po sprše. Ale jinak to tu je zatím fajn.
Zuzka:
Cork se mi docela líbí, je to tu sice trochu chaotický a stále se tu moc neorientuji, ale to se snad zlepší.
Paní, u které s Aničkou a s Týnou bydlíme, je trošičku děsivá, ale milá. Má sice spoustu pravidel a stále v domě máme zimu, ale dá se to zvládnout.
Na praxích jsou na mě moc milí, pochopili, že jsem hodně stydlivá a že se bojím mluvit, takže se na mě snaží mluvit pomalu a tak, abych aspoň něco rozuměla a jsou úplně klidní, když zrovna nerozumím nebo nevím, jak mám odpovědět.
Moc se mi líbí, jak tu všichni za všechno děkují a jak se zde k sobě lidé chovají.
Na mě je tu dost chladno, ale na to se dá zvyknout. Zatím se mi tu až na pár drobností docela líbí.
Patrik:
Cork je zajímavé město, zdvořilost a formálnost zdejších lidí mě příliš nepřekvapila, lidé zde dokonce děkují řidičům autobusu při vystupování! Ale racci mě na druhou stranu překvapili hodně. Jen čekám, až mi něco přistane na hlavě.
Paní, u které jsem ubytován, je velmi milá a kuchyně zde není špatná. Jen v práci není příliš co dělat, ale učím se pomalu pracovat se sociálními médii, což je v dnešní době už asi nezbytné.
Nejvíce se těším, až prozkoumáme zdejší krajinu, protože ta je velkolepá.
Anička:
Pro mě osobně je Cork jedno z nejhezčích měst, které jsem doposud navštívila. Lidé zde jsou definice zdvořilosti a ve městě se vcelku dobře orientuji.
Paní, u které jsem ubytovaná, je milá, ale pár věcí mi zde nevyhovuje.
Co se týče mých praxí, jsem nadmíru spokojená. Mám moc hodné a komunikativní kolegy, pracuji v příjemném prostředí a stále poznávám nové lidi.
