Necelých šest let po maturitě nás na Obchodní akademii navštívil náš bývalý student Matěj Křen. Nepřišel nás jen pozdravit, ale dorazil s velice zajímavou přednáškou a prezentací o Kanadě.
Před dvěma roky si žil Matěj pohodlný život u nás v Čechách. Měl dobrou práci, slušnou pozici v dynamicky se rozvíjející firmě, vydělával si dostatek peněz, měl přítelkyni i zázemí. Nicméně měl pocit, že toto není to, co by od života očekával.
Jednoho dne ho zachvátil tzv. escapismus, což je stav, kdy chce člověk opustit vše co má a začít někde úplně jinde od samého začátku. Matěj zažádal o working holiday permit (pracovní povolení) v Kanadě. V práci dal výpověď, s přítelkyní se rozešel, bydlení opustil a spoustu věcí prodal, aby měl dostatek peněz na řádný start za oceánem. Poté co si vyřídil všechny potřebné dokumenty, se vydal do Vancouveru. Tam měl zaplacené ubytovaní na 14 dní a doufal, že vše ostatní (práci i bydlení) si zařídí až na místě.
Ve Vancouveru žije velmi početná česká menšina, která si údajně pomáhá, a tak Matěj neviděl veliký problém v tom, že bude řešit vše až po příletu na místo. Tam však zjistil, že situace není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. Například nám popisoval situaci s bydlením. Nabídka ubytování je ve Vancouveru obrovská, ale poptávka ještě větší. Vyslechli jsme si tedy, jak Matěj celou sobotu seděl u počítače a odpověděl na 120 nabídek ubytování. Dostal pouze 3 odpovědi. Když do dvou minut na tyto zprávy odpověděl, napsali mu nazpět, že jeho odpověď je již osmá v pořadí.
Sehnat práci bylo jednodušší, ale také to mělo své zádrhele. Nejprve Matěj pracoval v zahradnické firmě jako aranžér rostlin. Firma pracovala pro bohatší klientelu a práce byla i velmi zajímavá. Matěj ale musel každý den dojíždět přes celý Vancouver, což bylo časově velmi náročné. Proto si našel po dvou týdnech jinou práci. Tentokrát se jednalo o takzvaný power washing. V praxi to znamená umývání a čištění například střech, okapů, fasád nebo chodníků proudem vody pomocí přístroje, který připomíná naši wapku. Voda je v Kanadě totiž neuvěřitelně levná, a tak je téměř jedno, kolik se jí vyplýtvá. I tato práce měla své nevýhody, především mohla být dost nebezpečná, protože se hodně pracovalo ve velkých výškách a tlak vody byl mnohokrát obrovský, takže člověk musel mít pořádnou sílu a dobrý smysl pro rovnováhu, aby se někam nezřítil.
Pak nastala ještě zajímavější část přednášky a ta byla o cestování. Po určité době se Matěj rozhodl, že procestuje celou Kanadu od Pacifiku až po Atlantik a zvolil si pro to velmi netradiční způsob přepravy a sice autostop. V Kanadě to před třiceti lety byl naprosto běžný způsob cestování, avšak dnes stopuje již málokdo. A jak to Matěj správně definoval, stopují jenom podivní lidé, a ještě podivnější lidé jim zastavují. A tak jsme hltali historky o tom, jak mu zastavil kluk, který se vracel z technopárty a ten čtyři dny nespal, protože byl pod vlivem jakési drogy a přitom ho vezl bezpečně několik dalších hodin. Středem Kanady, kde třeba 400 kilometrů není žádné osídlení, ho vezla jakási alternativní bylinkářka, která naopak řídila velice nebezpečně. A spousta dalších. U některých z nich Matěj dokonce následně přenocoval. Někdy využil takzvaný couchsurfing. To si vyhledáte na internetu rodinu, která vás nechá zadarmo přespat doma na gauči, jenom za to, že jim povyprávíte o zemi, ze které pocházíte.
Vše bylo doprovázeno nádhernými fotkami překrásné kanadské přírody. Také jsme viděli města jako Montreal nebo Calgary, vyslechli příběhy o setkání s medvědy, spaní v parku s bezdomovci, stopování na dálnici, kde je to zakázáno a následnou domluvu s policií, setkání s cestovatelem, který projížděl Kanadu na kole a psal o tom knihu a Matěje dokonce vepsal do jedné kapitoly a mnoho dalšího.
Po několika týdnech dorazil Matěj do cíle. Do města Halifaxu v provincii Quebec. Vyčerpaný, bez peněz, s obrovskou touhou vrátit se domů do Čech. Za poslední peníze koupil letenku do Prahy a vyrazil na poslední cestu. Po návratu domů vyhledal svoji bývalou přítelkyni a dal se s ní opět dohromady. Ona byla mimo jiné ta, která ho držela nad vodou v těžkých chvílích při jeho cestování Kanadou. Matěj nám prozradil, že si začali volat už během jeho strastiplné cesty. Teď bydlí oba spolu v Praze, Matěj má opět dobrou práci a žije si spokojený život.
A na závěr nám Matěj sdělil pointu celého příběhu. Někdy musí člověk cestovat přes půl zeměkoule, aby zjistil, že nejlepší místo pro něj je právě doma.
Přednáška měla obrovský úspěch, někteří studenti říkali, že byla zatím nejlepší ze všech, co na naší škole slyšeli. Po dlouho trvajícím potlesku byl ještě čas na dotazy a jeden z nich byl, jestli Matěj plánuje opět něco podobného. Každý by očekával, že asi ne, ale on nám prozradil, že příští rok se chystá na to samé na Nový Zéland. Akorát s jednou změnou. Tentokrát tam pojede se svojí přítelkyní.
Mgr. Michal Vacek
