Víme, že na konci prvního článku jsme vás nechali s tím, jak to tady pracovně zvládáme, trochu v napětí. Teď jsme tu zas a po úvodních pár odstavcích se už hned vrhneme na to, co vás nejspíš nejvíc zajímá.
Pracujeme po dvojicích tak, jak spolu bydlíme v rodinách. Máme víceméně stejnou práci (jsme na recepci), ale místa, klientela i pracovní vytížení se trochu liší. Míša s Áďou zakotvily na recepci na studentských kolejích. Mají to jen pár minut pěšky od místa, kde teď bydlí, což je pro ně super, protože do centra, kde jsme my, jim to trvá asi hodinu autobusem. Ona tedy samotná cesta není tak dlouhá, ale jak už to bývá, každé místo má svou zvláštnost a v Malaze jsme zjistili, že to jsou semafory. Semafory všude a pro všechny zvlášť. Semafory před vjezdem na kruhový objezd – pak dalších několik sad přímo na kruhovém objezdu a, hádáte správně, pokud chcete kruhový objezd opustit, musíte opět počkat, až vás další semafor pustí. Pokud myslíte, že máte vyhráno, jásáte příliš brzy. Za kruhovým objezdem totiž bývají přechody či připojovací pruhy řízené jak jinak než dalšími semafory… Takže proto může jedna na vzdálenost krátká jízda zabrat klidně hodinu času.
Káťa s Jančou a Barča se Silvou pracují v hostelech v centru města. Mají to od sebe kousek, tak se před prací i po práci scházejí na kafe nebo na limonádu. Oproti kolejím Míši a Ádi jsou hostely mnohem náchylnější na občasné přívaly hostů, takže se všechny čtyři shodly, že měly v posledních dnech dosti napilno. Tím ovšem neříkáme, že na kolejní recepci holky nic nedělají – jejich práce je jen lépe rozvržená do času, který mají k dispozici.
A po práci? V Malaze se po celý týden držely odpolední teploty na 26 stupních, takže jsme samozřejmě zavítali na pláž. Dle slov osazenstva naší výpravy bylo počasí i teploty perfektní na koupání i slunění. Dle slov místních už je na nějaké moře zima – takže na pláži bylo sice přeplněno, ale ve vodě jsme se setkali jen s pár odvážlivci.
Dnes, v sobotu, jsme měli původně v úmyslu jet na výlet, ale nakonec nám to nevyšlo. Rozhodli jsme se tedy, že se sejdeme kus od pláže a zajdeme na společný oběd. Nakonec jsme zavítali do indicko-mexické restaurace a vyzkoušeli různá jídla z obou zemí. Oběd byl výborný a číšník, který s námi po dobu naší návštěvy anglicky vtipkoval, taky.
A teď? Teď nás čeká jeden týden, kdy musíme v Malaze vše zvládnout jen s rodinami a svými nadřízenými v práci, tak nám držte palce, ať to všechno běží jako po másle!
Marek Linke
A podrobnější zprávy z praxe od děvčat:
ze 3.B: Silva, Míša, Káťa a Áďa
ze 3.A: Janča a Barča
Zdravíme ze Španělska!
V pondělí jsme měly schůzi v jazykové škole Carlos V s Paulou, která nás pomocí prezentace provedla po Málaze a ukázala místa vhodná na výlety. Po prezentaci nám zaměstnanci školy ukázali naše budoucí pracovní prostředí. Tento den jsme nepracovaly, tudíž jsme se mohly jít porozhlédnout po městě. V jedné z uliček jsme našly útulnou restauraci jménem „Tasca láska“. Od zdejšího číšníka jsme se dozvěděly, že název pochází ze slovenštiny. Ochutnaly jsme zde skvělé domácí dezerty a rozloučily se s myšlenkou, že sem určitě během následujících tří týdnů ještě zavítáme.
A nyní postřehy z našich pracovních dní:
Áďa a Míša
Pracujeme na univerzitní koleji pro vysokoškoláky. Náš pracovní týden začal pozvolna. První prací bylo zapisování faktur do Excelu. Následně nás paní poslala na recepci: zde jsme otevíraly dveře příchozím studentům na kolej. Paní účetní nám přinesla na recepci faktury, které jsme měly zkontrolovat a zařadit do šanonů podle data a názvů firem. Další dny se tato práce opakovala, jen nám jí paní nosila čím dál více. Ve čtvrtek jsme měly volno, jelikož zde ve Španělsku slavili den hispánských národů, tudíž jsme si užívaly na pláži. V pátek jsme ovšem musely opět brzy vstávat a spěchat do práce.
Janča a Káťa
My pracujeme v hostelu, který se jmenuje Feel Hostels City Center. Naší pracovní náplní je dělat check-in a check-out hostům, kteří se rozhodli v hostelu ubytovat. První den jsme se naučily zapisovat hosty do systému, zacházet s přístrojem na čipování karet a sdělovat příchozím zájemcům informace o ubytování a hostelu. Tyto vědomosti jsme využívaly po zbytek týdne. Narozdíl od Míši a Ádi nás ve čtvrtek žádné volno nečekalo. Naopak – do hostelu přijíždělo mnohem více lidí než v předchozích dnech. Ve volných chvílích jsme si procvičovaly angličtinu s místními zaměstnanci a povídaly si o zážitcích z cest kolem světa s jedním z nich. Pracujeme s příjemnými lidmi a čas strávený tam si velmi užíváme.
Silva a Bára
Pracujeme v hostelu s názvem Coeo Hostel, který se nachází v historickém centru města. Naší náplní je práce na recepci, provádíme check-in a check-out ubytovaných lidí a jako jediná dvojice máme rozdělené směny. První den jsme se rozkoukávaly a pomaličku se zaučovaly do chodu hostelu. Další dny začaly být mnohem a mnohem náročnější než den první – byly jsme po ruce našim kolegům a vyzkoušely jsi v podstatě skoro všechno, co jsme mohly. Práce nás moc baví a pracujeme ve velmi dobrém kolektivu.
V sobotu jsme se všechny sešly na společném rozlučkovém obědě s panem učitelem Linke v indicko-mexické restauraci. Ochutnali jsme výborné jídlo a všichni se náramně přejedli. Po obědě jsme si udělali společnou fotku a zamávali si na rozloučenou. Zbytek dne máme v plánu strávit povalováním na pláži. Postupně zjišťujeme, že španělští obyvatelé jsou velmi milí a mnohdy přívětivější než ti čeští. A proto bychom příští rok nejraději jely zase!
Jana Wiková, Barbora Hernychová, Kateřina Knížková, Michaela Čižmařová, Adéla Maurerová a Silvie Černohousová
