Pobyt z pohledu pana učitele Vacka I
Ráno v 8,15 nás čekala první snídaně. Odebrali jsme se do velké jídelny. Snídaně probíhá formou švédského stolu – šunky, salámy, sýry, párky, pečivo, zelenina. K pití je čaj i káva, každý si vezme tolik, kolik sní. Chlapci to vyhodnotili jako naprosto dostačující.
V 9,30 jsme se sešli v baru, který však přes den slouží jako společenská a přednášková místnost. Poté jsme se vydali na prohlídku celého komplexu. A tady jsme viděli, na jakém principu Vitalis funguje. Jsou zde automobilové dílny, kadeřnický salón a open space office (veliká otevřená kancelář), který funguje jako jedna velká firma. Procházeli jsme jednotlivá místa a praktikanti nám ukazovali, na čem zrovna pracují a jaké úkoly musí plnit.
Také nám bylo řečeno, že nadřízení praktikantů nejsou jejich učitelé, jsou to jejich šéfové. Praktikant dostane úkol a musí se s ním nejprve poprat sám. Zkusit problém vyřešit. Když to udělá špatně, vůbec nic se neděje. Společně se šéfem chybu napraví. Nejhorší je ale nedělat nic. Takto vedou praktikanty k absolutní samostatnosti a v důvěru ve vlastní schopnosti.
Po obědě nás spolu s ostatními skupinami z Rumunska a Slovenska další zaměstnankyně Vitalisu – Maria – zavedla na zastávku německé rychlodráhy tzv. S Bahn. Vlaky na této dráze jezdí v taktu, takže si stačí zapamatovat, že každou devátou a každou třicátou devátou minutu se dostaneme pohodlně do Lipska.
V Lipsku jsme vystoupili ve stanici Leipzig Markt a vyšli jsme z podzemí na hlavní lipské náměstí. Tam nás před radnicí čekala trojice průvodců, která si naše skupiny rozdělila podle národností. Já jsem na naši průvodkyni začal mluvit německy, ale byl jsem překvapen, když mi začala odpovídat plynnou češtinou. Michaela totiž pochází z Černošic u Prahy a v Lipsku žije už 4 roky. Provdala se za Němce a přestěhovala se natrvalo sem. Teď ve volném čase provádí skupinky českých turistů po městě a jak sama říkala, Čechů je v Lipsku opravdu hodně..
Michaela nám představila Lipsko jako univerzitní město. Místní univerzita je po univerzitě v Heidelbergu druhá nejstarší. Studuje tu také hodně zahraničních studentů. Město žije především během týdne, kdy jsou všichni mladí lidé na kolejích. Studenti také pracují v obchodech, barech a restauracích a přivydělávají si tak během svých studií.
Dále je Lipsko známé jako město obchodu. Vzniklo na křižovatce obchodních cest a dodnes jsou pro město typické různé veletrhy. To také ovlivnilo místní architekturu. Domy měly obrovské dvory, kam se jedním směrem přiváželo zboží a druhým výjezdem se vyjíždělo ven. Někdy byl dvůr dokonce důležitější než strana domu otočená do ulice, a tak se stavěla průčelí domu směrem do dvora a z ulice nebo náměstí vidíte vlastně zadní stranu domu. Mnoho dvorů a průjezdů bylo později přestavěno na pasáže a ty se staly charakteristickým rysem celého města. V těchto pasážích se nyní nacházejí nejznámější obchody a restaurace.
Viděli jsme nádhernou budovu radnice na hlavním náměstí, dále Thomaskirche (kostel sv. Tomáše), kde působil Johann Sebastian Bach, v jedné z pasáží jsme viděli nejstarší lipskou hospodu – Auerbachskeller – kam Johann Wolfgang Goethe zasadil děj svého stěžejního díla Faust. Před restaurací je sousoší doktora Fausta a ďábla Mefistofela. Faust má úplně nablýskaný levý střevíc. K tomu se totiž váže jedna pověra. Na náměstí Marktplatz je uprostřed z dlažebních kostek sestaven veliký znak města Lipska. Kdo přes něj nevědomky přejde, toho postihne velké neštěstí. Jediná možnost, jak se této klatby zbavit je, jít k soše doktora Fausta a dotknout se jeho levého střevíce. Proto je tak nablýskaný. Prohlídku jsme ukončili u Nikolaikirche (kostel sv. Mikuláše). Ten je spojen s počátkem mírové revoluce v bývalé NDR, která vyústila v pád Berlínské zdi. Zde se na podzim roku 1989 začaly konat první demonstrace proti komunistickému režimu. Kdo bude mít zájem se dozvědět více, na konci příspěvku připojím ještě informace, které jsem napsal o Lipsku minulý rok.
Po prohlídce jsme měli rozchod. Pánové šli objevovat různé obchody a já jsem se vydal do infocentra, kde jsem si koupil maskota Lipska. Postavičku, která se jmenuje Messemann. Je to veletržní mužíček s globusem místo hlavy a má symbolizovat světový věhlas Lipska jako města obchodu. Potom jsem zašel na drink do věhlasné restaurace Spizz, která se rovněž nachází na hlavním náměstí přímo naproti radnici.
V 17 hodin jsme chytili náš spoj zpátky do Schkeuditzu, abychom stihli večeři. Ještě před večeří jsem potkal dvě známé tváře. Byly to studentky z Olomouce ze střední školy cestovního ruchu. Obě tu byly už minulý rok. Tehdy pracovaly v hotelech přímo v centru Lipska, tentokrát mají praxi přímo zde na Vitalisu.
Ještě slíbený bonus o Lipsku:
Lipsko je velmi staré město. V roce 2015 oslavilo 1000 let od první písemné zmínky. Je to také po Berlínu druhé největší město bývalého východního Německa. Dnes tady žije více než 620 000 obyvatel. Své jméno získalo od slova “lípa“, protože bylo původně osídleno Slovany. A také když Lipskem procházíte, drtivá většina stromů ve městě jsou právě lípy. Naše prohlídka začala na náměstí Leipzig Markt, kde se nachází nádherná historická budova staré radnice. Na tomto náměstí se dříve konaly veřejné popravy, dnes se tam konají pravidelné trhy. Odsud jsme se přesunuli ke kostelu Thomaskirche, kde kdysi působil jako regenschori Johann Sebastian Bach. Ten tu složil některá ze svých vrcholných děl a v samotném kostele je také pohřben. Dnes na tomto místě vystupuje jeden z nejlepších chlapeckých sborů na světě – takzvaní Thomaner. Dále jsme procházeli různými pasážemi, které jsou plné obchodů a restaurací. V jedné z nich nazvané Mädlerpassage se nachází nejstarší lipská hospoda. Jmenuje se Auerbachskeller a je spojena s další významnou postavou, která zde tvořila. Byl to Johann Wolfgang Goethe. Právě sem zasadil Goethe některé scény ze svého nejznámějšího díla Faust, a proto také socha Fausta a ďábla Mefista stojí přímo před hospodou.