Dezinformace a svoboda slova jsou podle mého názoru velmi důležitá témata. Když se ke mně dostala informace o chystané konferenci na toto téma, ihned jsem se přihlásila.
A tak jsem se ve středu 24. dubna 2024 vydala do Prahy do jedné z místností Poslanecké sněmovny. Konference začínala ve 13:00 a byla rozdělena na 3 bloky.
1. blok se týkal Moderních technologií, možností umělé inteligence, deep fake ve vztahu k dezinformacím a svobodě projevu. Řečníci zde byli čtyři:
Patrik Nacher, poslanec v Poslanecké sněmovně
Jaroslav Plesl, šéfredaktor u Mladé fronty DNES
Jan Macháček, předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost
Daniel Vávra, předseda správní rady Společnosti na obranu svobody projevu
Při této debatě nám řečníci představili své názory na umělou inteligenci, většinou byly velmi podobné a to, že Al a deepfake je z části hrozba, ale že zatím není žádná možnost, jak to efektivně regulovat. Mě osobně nejvíce zaujal Daniel Vávra, který mluvil o svých vlastních zkušenostech s AI.
2. blok se týkal veřejné moci a dezinformací. Řečníci zde byli opět čtyři:
Vojtěch Bahenský, analytik a předseda správní rady Asociace pro mezinárodní otázky
Oldřich Kužílek, poradce pro otevřenost veřejné správy a ochranu soukromí
Adam Růžička, ředitel Institutu H21
Štěpán Hobza, komentátor Lidových novin
Zde jsme mohli slyšet názory na zapojování AI do politiky a také, že máme právo na pravdu, nepravdu, dezinformaci. Co bylo ale velmi překvapující, že máme právo na lež, máme na ni právo, ale pouze do doby, dokud to nikomu neublíží. Na téhle debatě mě zase nejvíc zaujal Štěpán Hobza, který mluvil o Johnovi Stuartovi Millovi, akademickém prostředí a OSN.
3. blok se řešila role médií v boji s dezinformacemi. Rečníci zde byli čtyři jako v předchozích dvou blocích:
Veselin Vačkov, šéfredaktor Lidových novin
Dalibor Balšínek, šéfredaktor Echa
Pavel Matocha, místopředseda Rady České televize
Alexander Tomský, politolog, překladatel a publicista
Samozřejmě, že se zde řešil boj s dezinformacemi, ale řeč přišla i na to, že pro 6% lidí v České republice jsou veřejnoprávní média nedůvěryhodná. Zároveň se zde shodli, že neexistuje žádná definice, co vlastně dezinformace je. V případě dezinformací se také řešilo, kdy byl s nimi největší problém v médiích. Většina z nás si vzpomněla na dobu covidu-19, kdy bylo opravdu těžké rozeznat pravdu od dezinformace. Média měla v té době seznamy lidí, kteří právě dezinformace šířili, a nebrali je proto na rozhovory.
Když celkově zhodnotím dnešní den, myslím, že byl velmi přínosný a přinesl mi nový pohled na tato témata.
Tereza Gloserová ,,Teo“ 3.B
