Je to už náš druhý týden v cizí zemi, tentokrát se už nemáme ale na koho spoléhat. Odjezdem paní učitelky Lenomarové jsme tu osiřeli. Celý týden byl stereotypní, chodili jsme do práce, nakupovali. Znovu a znovu…
Nastala sobota, kdy nás budík tahal z postele už v půl páté ráno. Unaveně jsme se připlazili na autobusovou zastávku a nastoupili jsme do autobusu, který nás měl dovést do hlavního města Portugalské republiky, Lisabonu. Od krás hlavního města nás dělila pětihodinová cesta kodrcavým autobusem. Neujeli jsme ani kilometr, a už jsme zase zastavili, aby se k nám přidala skupinka chorvatských studentů spolu s jejich učiteli. Tedy…kdyby na místě určení nějaká taková skupina stála. Uběhlo patnáct minut… půl hodiny… čtyřicet pět minut… nikde nikdo. Až téměř po hodině čekání se začal autobus konečně plnit. Asi si dokážete představit, že jsme nadšení nebyli. Konečně jsme s obrovským zpožděním vyrazili. Díky zmíněné skupině se naše cesta prodloužila na hodin šest. A to je jen zlomek z těch všech důvodů, proč jsme měli chuť „zrušit“ pár Chorvatů, ať už za výběr hudby, chování, či čistě jen za jejich mentalitu.
Ačkoliv byl Lisabon při našem příjezdu deštivý, jen co jsme vystoupili z autobusu, jako by spolu s námi přijelo i sluníčko. Hned po výstupu se před námi tyčil námi takzvaný Bradavický hrad. V očích paní průvodkyně to ale byl Jerónimos Monastery, rozlehlý klášter postaven v 15. století v gotickém stylu. Ten jsme si bohužel prohlédli jen zvenčí.
Jako správní objevitelé jsme se rozhodli objevovat město po svém. A začali jsme nejbližším lisabonským McDonaldem. Následně jsme se ale opět přidali ke zbytku autobusu a společně jsme se vydali k další portugalské památce. Jen pár metrů od kláštera se u pobřeží tyčí 52 metrů vysoký Památník Objevitelů. Zobrazuje příď lodi, kde stojí spoustu soch připomínajících slavné portugalské osobnosti, především pak mořeplavce, v čele s Vasco da Gamou.
Navštívili jsme překrásnou Belémskou věž, v současnosti sloužící jako maják, ovšem prvotně postavenou za účelem obranného systému.
Zbytek času jsme už chodili po městě a obdivovali jak architekturu, tak vysoké ceny v obchůdcích.
Cestou zpět jsme se zastavili ve městečku zvaném Fatima. Přesněji v katolickém kostele, kde se údajně během 1. světové války lidem zjevovala samotná Panna Maria.
Následovala cesta zpět. Tu není třeba komentovat. Čiré peklo.
Jak už to tak bývá, po sobotě následovala neděle. Konečně volná neděle. To už se k nám přidal pan učitel Vanický. Ujali jsme se proto role průvodců a zavedli jsme pana učitele do města.
Další týden, ač je to k nevíře, začal opět prací…
Kamča: No dobrý, jdeme na večeři. Servus.
Další fotografie naleznete ve fotogalerii.
