Pobyt z pohledu pana učitele Vacka III
Hned po snídani vyrazili pánové na své pracoviště plni očekávání, jaké úkoly budou dnes plnit. Zadání znělo: v programu Blender vytvořit donut. Já tomu stále říkám kobliha, ale správný donut musí mít uprostřed díru. Když jsem přišel, někteří už dokončovali svoji práci a začínali pracovat na dalším projektu. Tentokrát to bylo těžší, výsledkem má být liška. Jako absolutní neznalec jsem pochopil, že se jedná o 3D grafiku a výsledná figura musí být schopna sama vykonávat určité pohyby, například hýbat ocasem atd.
Podle ohlasů jsem zjistil, že to kluky bavilo. Jak jsem již zmiňoval, vše je složitější v tom, že nikdo nic nevysvětlí. Kluci dostali zadání, seznam zdrojů, odkud mohou čerpat a pak už si musí poradit úplně sami. Mohou si mezi sebou radit a vzájemně si pomáhat, ale do poslední chvíle neví, jestli to dělají správně. Myslím si, že až na konci týdne dojde ke konfrontaci a vysvětlení správných postupů, popřípadě chyb. Důležité ale je, aby do toho každý vložil co nejvíce vlastního úsilí, a přitom se naučil spolupráci se svými kolegy. Takto by se v ideálním případě mělo vyučovat na školách, ale je k tomu potřeba, aby se na tom aktivně podílel každý jednotlivec. Jak vím z vlastní praxe, studenti spíše preferují, když jim člověk všechno vysvětlí a oni nemusí vyvinout žádné úsilí. O to více mě překvapilo, jak se naši studenti do práce pustili a snažili se s úkoly co nejlépe poprat. Klobouk dolů.
