Pobyt z pohledu pana učitele Vacka II
V 9,30 jsme společně s kolegou ze Slovenska vyrazili na budoucí pracoviště našich studentů. Je to veliká místnost, vybavená počítači a elektrickými obvody, kde budou naši svěřenci po následující tři týdny plnit svoje úkoly. Zde se nám představil Martin Kozlovsky, který bude vystupovat v roli mentora. Já už vím z minulého roku, že Martin pochází z Čech, ale čeština zde určitě nezazní, protože hlavním dorozumívacím jazykem na Vitalisu je angličtina. Kromě nás a zmíněných 20 Slováků, tu je ještě 6 Čechů, kteří tady pracují už druhý týden na svých rozpracovaných projektech. Martin zadal všem čtyři (na první dojem jednoduché) otázky. Jaké jsou tvé koníčky, co rád děláš ve volném čase, co budeš dělat po ukončení střední školy a jak si chceš v budoucnu vydělávat peníze. Všichni dostali 20 minut. Každý musel detailně, a hlavně konkrétně odpovědět na všechny otázky. Například nestačilo říci – chci pracovat pro nějakou počítačovou firmu a chtěl bych tam dělat grafiku. Ihned následovaly dotazy – pro jakou firmu, na čem chceš konkrétně pracovat atd. Martin chtěl z každého vytáhnout co nejkonkrétnější představu o jeho budoucnosti. Protože zde bylo 26 nových praktikantů, tato debata vystačila na celý den.
Odpoledne jsem s kolegou vyrazil do města Halle. To je druhé největší město spolkové země Sasko Anhaltsko, žije zde zhruba 250 000 obyvatel. Vydali jsme se na prohlídku tohoto krásného historického města. I přesto, že většina německých měst byla na konci druhé světové války vybombardována, podařilo se většinu z nich vystavět do původní podoby. A to je i případ Halle. Halle podobně jako Lipsko je univerzitní město a je to vidět i na podílu mladých lidí, kterých bylo všude spousty. Asi nejznámějším rodákem je hudební skladatel Georg Friedrich Händel, který má na hlavním náměstí majestátní sochu a místní jsou na něj patřičně hrdí. Narodil se zde i SS–Obergruppenführer a říšský protektor Reinhard Heydrich.
Z hlavního nádraží jsme se vydali na prohlídku města. Uprostřed hlavního náměstí se nachází tzv. červená věž, která vůbec červená není, zato je na ní zvonkohra. A jelikož jsme přišli ve 14 hodin, věž nás přivítala muzikou. Navštívili jsme také univerzitu, prohlédli další památky a skončili v Beatles muzeu. Byli jsme překvapení, proč se právě Beatles muzeum nachází v Halle. Bylo nám řečeno, že původně bylo v Kolíně nad Rýnem, ale jak se postupně rozrůstalo, hledaly se větší prostory. Ty se našly až zde. Ve velké budově ve třech patrech jsou tisíce exponátů související s Beatles. Kdo má tuto kapelu rád, měl by sem určitě zavítat. 