Třetí týden – ten poslední – uběhl asi nejrychleji, jelikož končil cestou zpátky domů do Čech prvním dnem prázdnin v pátek 1.7. 2022.
Zažili jsme i poslední společný výlet do městečka Cobh, odkud před více než sto lety vyplouval na svou první, ale i poslední plavbu z evropské pevniny TITANIC – zaoceánský parník společnosti White Star Line. Zde jsme tematicky zakončili také naše cestování po Irsku. Lodí jsme se přeplavili na Spike Island (dříve podle potřeby buď pevnost nebo věznice), po kterém nás provedl průvodce s neopakovatelným výkladem kadence kulometu. Zpět jsme si nechali vlasy česat větrem na palubě o něco větší lodi než té, která nás na ostrov dovezla. Byl to další ze zážitků, na který se nezapomíná, proto jsme byli v den odjezdu trošku smutní, že už odjíždíme. Navíc nás čekala nezáviděníhodná cesta autobusem na letiště v Dublinu trvající 3,5 hodiny, a pak (I wish I could say) hurá domů, do Prahy a dál do Východních Čech. Rozdílné doma nebyly jen ceny, ale i počasí – z chladného a deštivého Irska do dusného Česka.
Mgr. Jana Felixová
Praxe se zúčastnilo celkem šest studentů a dva učitelé. Nepřeháním, pokud tvrdím, že tuto zkušenost hodnotíme kladně, a že nás všechny obohatila. Tímto bychom rádi zahraniční praxi doporučili ostatním.
Kristýna: Třetí a tím pádem poslední týden utekl jako voda, snad nejrychleji ze všech. Ale bylo to už takové smutné, nikomu se nechtělo domů, všichni bychom tam ještě nejraději zůstali. Jen teda v jiné rodině. Od naší paní jsme s holkami vystřelily neskutečnou rychlostí. Už patnáct minut před odjezdem jsme byly připraveny u dveří. Určitě bych ale do Irska jela znovu. Líbilo se mi tam a všem určitě doporučuji takovou možnost využít.
Zuzka: Po krásném nedělním výletu nám ten týden všem strašně rychle utekl. Domů se nám moc nechtělo, ale s holkami jsme se už nemohly dočkat, až k večeři dostaneme něco jiného než hranolky a až zkrátka budeme mít to své pohodlí domova. Kufry jsme měly s Týnou sbalené dva dny předem a všechny tři jsme se těšily, až té naší paní zamáváme a vyrazíme na letiště. Poslední den pro nás přijel pan taxikář, se kterým jsme se hned daly do řeči. Kdyby byla možnost, ráda bych se do Irska ještě někdy podívala. Určitě této cesty do Irska nelituji, protože každá zkušenost je k něčemu dobrá a jak se říká…zkusit se má vše.
Anička: Poslední týden utekl nejrychleji ze všech. Balení jsem samozřejmě nechala na poslední chvíli a přes veškerý smutek z loučení se s mými spolupracovníky, jsem se pomalu začínala těšila domů. Praxe v Irsku pro mě byl jeden z nejlepších zážitků. Moc jsem si to užila a ničeho nelituji. Bez váhání a s jistotou mohu doporučit všem, kteří rádi cestují, objevují své nové hranice a rádi poznávají, ať už jídlo, kulturu, nové lidi nebo nová místa. Je to perfektní zkušenost, kterou Vám nikdy nikdo nevezme.
Kryštof: Poslední týden utíkal samozřejmě nejrychleji, někdo se domů těší víc, někdo méně. Mně se domů samozřejmě nechtělo. To hlavně kvůli tomu, že jsem bydlel ve skvělé rodině, kde byli další studenti z Itálie, se kterými jsme si skvěle rozuměli. Jinak byl poslední týden stejný jako ostatní až na to, že jsem si jeden den musel sbalit kufr. Rozhodně bych studentům praxi doporučil! Je to skvělé poznání jiné kultury a nových lidí. Zkušenost je to skvělá a určitě o ni budu ještě dlouho vyprávět
Patrik: Poslední týden byl už jen pomalým loučením s Irskem, kdy nám bylo všem jasné, že nám po příjezdu domů bude chybět. Ale měli jsme možnost ještě nasát poslední zbytky tamní atmosféry, poklidně si užít poslední dny a připravit se domů, kde nás čekaly prázdniny, takže to určitě nebylo pouze negativní. Určitě bych jel na praxe do zahraničí znovu, ať už do Irska, nebo jinam, protože jsem si rozšířil obzory, poznal novou kulturu a lidi, což je obohacující vždy.
Filip: Poslední týden utekl jak žádný předtím. Odchodili jsme si pár posledních dnů v práci a zakončili týden krásným výletem. Pak už jen zbývalo sbalit kufry a vyrazit. Praxi bych rozhodně doporučil, je to nádherný zážitek a zkušenost.
