Po prvním týdnu se již žáci téměř plně aklimatizovali. Kromě pracovních povinností je čekaly i povinnosti kulturní. Na pátek 13.10. jim přišla pozvánka k účasti na „Erasmus Day“, kde se žáci seznámili i s dalšími možnostmi výjezdů v rámci Erasmu, poslechli si účastníky mobilit a zhlédli vystoupení místních umělců. V sobotu jsme měli náročný program, protože jsme navštívili Lisabon:
Výlet autobusem
Náš výlet začal v 5:30, kdy jsme vyjeli na čtyřhodinovou cestu do hlavního města Portugalska, Lisabonu. Přijeli jsme tam a po chvilce jsme dostali rozchod na 10 minut, abychom se mohli občerstvit. Poté jsme šli ke Klášteru jeronymitů. Tam jsme se mohli vyfotit a poté jsme se odebrali přes zahradu a kolem fontány k památníku objevitelů, který oslavuje objevitelské plavby Portugalců, konkrétně Vasco de Gamy. Paní průvodkyně nám ještě povídala o mostu Ponte 25 de Abril, který byl vidět v dálce a vztahuje se k revoluci týkající se osvobození občanů. Potom jsme šli k Belémské věži, u které se nacházel památník letadla, které v roce 1922 historicky poprvé přelétlo jižní Atlantik, a Muzeum válečné techniky. Po chvíli jsme se odebrali zpět k autobusu a vypravili se do centra, kde jsme měli dvě hodiny na oběd, a tak jsme šli do restaurace, která byla na naše poměry drahá. Po obědě jsme se sešli u autobusu a jeli jsme do Fátimy. Tam jsme viděli Baziliku panny Marie Růžencové, před ní se nacházela zlatá socha Ježíše Krista a poblíž u ní obchod s náboženskou tematikou. Po chvíli rozchodu jsme šli na večeři a pak jsme jeli zpět do Bragy. Výlet byl velice vydařený a těšíme se na další výlety, kterých budeme moci být součástí.
A jak na naše praktikanty zapůsobil první pracovní týden v cizí zemi? Jejich postřehy naleznete níže.
Ohlédnutí za prvním týdnem v Portugalsku
Martina Holancová
Za mě je Portugalsko dost velký kulturní šok, a to jak tempo lidí v práci, tak i hranolky a rýže na jednom talíři – zdá se jim to v pořádku. Portugalsko jako země se mi moc líbí, jejich zvyky jsou zajímavé a památky dechberoucí. Lidi jsou moc milí jak v Braze, tak i na výletě v Lisabonu – vždy pomůžou, když si řeknete.
Nazariy Kokish
Nejvíce mě zaujala kultura, mnoho křesťanských kostelů a památek. V neděli jsme hned po příletu do Portugalska navštívili například katolický kostel Sameiro nebo Bom Jesus do Monte, který byl pro mě solidním oříškem (seběhnout přes 500 schodů s plným batohem suvenýrů a dalších věcí za 5 minut je docela fuška), který se nacházel na okraji Bragy. Co se týče lidí, vypadají na první pohled velice nepříjemně, ale když spustí konverzaci o jakémkoliv tématu, je to pravý opak a cítím z nich tu radost a jejich zájem. V práci je to v podstatě stejné, zprvu vypadají velice pracovitě a svědomitě, avšak jejich přístup je ve skutečnosti ležérní a až moc klidný. Portugalci jsou velice milí a ochotní pomoci v případě nutnosti. Většina populace (hlavně starší lidé) neumí moc dobře anglicky a je jim špatně rozumět. Kuchyň mají také zajímavou – stále jedna a ta samá polévka, ale hlavní jídlo se dvěma přílohami je něco nepředstavitelně dobrého (např. kombinace rýže a hranolek je velice chutná s kterýmkoliv masem).
Nelly Kubíčková
Celkově se mi v Portugalsku moc líbí, lidé jsou tu milí, města jsou hezká a zajímavá, jídlo je sice jiné než v Česku, ale mají ho moc dobré. V práci se mi také moc líbí, naše vedoucí se dokonce snaží, aby se nám tu líbilo a bylo nám tu příjemně. A daří se jí to! Jediné, co mě překvapilo, je, že tu vůbec s ničím, ani s prací, nespěchají, a to na rozdíl od toho, na co jsme my v Česku zvyklí.
Kristýna Lelková
Moje pocity z prvního týdne v Portugalsku jsou převážně pozitivní oproti negativnímu, ale rozhodně tu jsou věci, které mi zrovna dvakrát nevyhovují… ať už to je polívka, kterou tu máme každý den, nebo třeba manipulativní vytrvalí prodavači, od kterých jsme se bohužel nechali nachytat a již jsme o 25 dolarů lehčí… Ale na druhou stranu mě hrozně baví potkávat pouliční talentované zpěváky a umělce nebo mě také hodně baví například sušenky z Mini Preca (název místního supermarketu). Obecně na mě Portugalsko působí velmi příjemně, na každém rožku potkáváte pejsky a kočky, akorát mě na rozdíl od Česka překvapilo, jakým způsobem tady funguje doprava… jelikož pokud chcete jít přes přechod, tak tam doslova musíte skočit, jinak vám ve většině případů nezastaví. To samé se dá konstatovat o tempu práce, kterou tu Portugalci vykonávají. Rozhodně bych neočekávala, že budou ve většině činnostech až tak pomalí….
A nakonec ještě něco k výletu ze soboty, kdy jsme navštívily Lisabon a Fátimu. Ráno jsme tedy museli velmi brzo vstávat a následně jsme se autobusem dostavili až do Lisabonu. Poté jsme prošli celým městem, viděli jsme plno památek a staveb jako například Jerónimos Monastery nebo Santuário de Nossa Senhora do Rosária de Fátima, které mně osobně připadalo nejvíc zajímavé. Po celodenním výletu jsme zase naskákali do autobusu a hnali zpět do hotelu.
Monika Dovicinová
Jak začít tento feedback?… No, začala bych tím, že to byl úplně první výlet do zahraničí takhle daleko. V životě jsem byla pouze na Slovensku a v Polsku a tam je ta kultura skoro stejná jako u nás. Samozřejmě, že každá země má něco do sebe, ale Portugalsko je země zkrátka jiných lidí a památek. Už jenom přílet do Porta mě uchvátil krásným výhledem z letadla na noční život, poté i sympatický řidič s poznatky ohledně vína – no prostě nádhera. Ze začátku jsme objevovali krásy Bragy a musím říci, že to je velice krásné město, kde má každá památka svoje kouzlo… Způsob, jakým jsou postaveny, je majestátní a atmosféra kolem nepopsatelná. V Braze jako takové jsem se ze začátku poměrně ztrácela, protože je to veliké město a přišlo mi to všechno takové hodně na těsno namačkané, ale když si člověk zvykne a zjistí, co je kde, tak už to potom není tak zlé. Ještě před prací jsme se šli projít s celou partou do města, při té příležitosti jsme potkali pouličního zpěváka, který nám všem vykouzlil úsměv na tváři a společně se všemi těmi domy kolem a zapadajícím sluncem to byla podívaná, kterou si budu ještě
dlouho pamatovat. Práce v dalších dnech byla méně náročná, než jsem si ji před
stavovala, za což jsem vlastně i ráda. Kolektiv v práci máme přátelský a připadá mi, jako by nás už zkrátka vzali mezi sebe. O víkendu jsme navštívili Lisabon, hlavní město Portugalska. Má také své kouzlo, ale osobně mě více uchvátila Braga, ani nevím proč, možná tím, že jsem měla více času vychutnat si atmosféru, ale i tak to byla majestátní podívaná na obrovské památky Lisabonu. Dokonce jsem si tam koupila i ručně malovanou kachličku na lednici a při té příležitosti, když prodavač zjistil místo, odkud přicházím, odpověděl „děkujeme“. Poté jsme cestovali do Fátimy, města s krásnými náboženskými památkami. To a mnoho dalších momentů nás potkalo na cestě Portugalskem a věřím, že nás jich ještě více čeká.
Ondřej Baše
První věc, za kterou jsem v Portugalsku rád, jsou lidé. Zatím na mě totiž působí moc dobře. Za uplynulý týden se mi ještě nestalo, že by mi někdo nepomohl nebo neporadil, když jsem ho o to žádal. I když spousta z nich nemluví anglicky, vždy se mi snažili alespoň nějak pomoci. Jediné, co mi na nich moc nesedí, je jejich pomalý způsob práce a mentalita. Na všechno si totiž dávají hodně času, na což nejsem z České republiky moc zvyklý. Obecně se mi také líbí portugalská architektura. Jsem rád, že jsme ubytovaní v úplném centru Bragy, protože tady je spousta moc hezkých turistických míst. Všechny tyto památky jsou vždy v perfektní čistotě, hodně mě ale tedy překvapila špína, se kterou jsme se museli setkat při procházkách do ulic směrem od centra. Trvalo opravdu jen pár minut, než se všude kolem chodníků začaly povalovat odpadky. Je neskutečný rozdíl, jestli se zrovna procházíte po pěší zóně mezi drahými obchody, nebo v úzkých uličkách, kde místní lidé bydlí. Najít koš v každé takovéto uličce je téměř nadlidský výkon, je jich tam totiž naprostý nedostatek. Ze začátku mě také dost překvapily kombinace jídel, nemluvě o polévce, kterou vám pouze s malými změnami naservírují snad v každé místní restauraci..
