Níže si můžete přečíst postřehy z praxe třídy 3.A v Lipsku, která probíhá ve dnech 7. – 27. 5. 2023. Fotografie ze všech dnů si prohlédněte v galerii.
Neděle 7. 5. 2023
V neděli ráno jsme vyrazili ve složení Denisa Jíchová, Aneta Žerníčková, Magda Bakešová a jako doprovod třídní učitel Michal Vacek na praxi do Německa. Kolem jedenácté hodiny jsme naložili posledního účastníka Denisu v Týništi a vydali jsme se na více než 400 km dlouhou cestu. Za Holicemi jsme najeli na dálnici a od této chvíle si 20 let stará Fábinka lehoučce pobroukávala povolenou 130 km rychlostí až do cíle. Tam jsme s krátkými přestávkami dorazili v 16 hodin (takže po 5 hodinách jízdy).
Cílem byla malá vesnička Wehlitz, která je součástí města Schkeuditz, které je součástí velkoměsta Lipska. Uprostřed Wehlitzu stojí obrovský statek s názvem Vitalis a zde jsme zaparkovali naše auto. Přivítala nás jedna z našich kontaktních osob, Johanna Neumann, a ta nás také ubytovala. Holky dostaly společný pokojík. Hned vedle na chodbě je společná sprcha a umývárna.
Statek Vitalis koupil v devadesátých letech v dezolátním stavu Ralf, který pochází ze západního Německa, a celý ho několik let rekonstruoval. Nyní slouží jako ohromné školící středisko pro všechny možné obory a řemesla. Kapacita ubytování je 150 míst, k tomu zde ještě pobývají trvalí rezidenti, kteří pro Vitalis pracují. V současné době je kapacita naplněna na 100 procent, je tu několik skupin z různých zemí a také v různém počtu. Naše skupinka 4 lidí patří rozhodně k těm menším. Velké skupiny přijely například z Rumunska, Španělska, Slovenska nebo Severní Makedonie. Jsou tu také další Češi – z Olomouce a Nového Jičína. Fungování celého statku popíšu níže.
Poté, co jsme se ubytovali, jsme zašli na první večeři. V obrovské jídelně se střídáme po skupinách a jídlo připravují kuchaři, kteří jsou zde také na praxi. Vše tedy funguje jako v reálném prostředí, akorát všechny úkoly a služby dělají sami praktikanti. Na tomto principu ve Vitalisu funguje vše. K večeři byly těstoviny, jídlo se dá přirovnat ke stravovaní na letním (pionýrském) táboře. Takže za nás dobrý.
Po večeři jsme se vydali do města Schkeuditz, které má kolem 20 000 obyvatel. Bohužel byla neděle navečer a město bylo úplně mrtvé. Prohlédli jsme si tedy několik památek, našli přímou tramvajovou linku do Lipska a vydali jsme se nazpět do Vitalisu. Do Schkeuditzu je to asi 3 km, takže 20 minutová procházka.
Večer jsme zavítali do baru, který na farmě taktéž provozují praktikanti. Je tu kulečník, stolní fotbálek, Jenga věž, šachy atd. Na tomto místě nastupuje jeden z hlavních cílů praxe, a to je seznamování s jinými národnostmi a komunikaci v anglickém jazyce. Praktikanti pomalu ztrácí ostych a snaží se přirozeně komunikovat v cizí řeči, aniž by se styděli za gramatické chyby. Zde je také možno vidět propastné rozdíly v úrovni angličtiny. Zatímco překvapivě Rumuni a Slováci mají velmi dobrou angličtinu, úroveň angličtiny u Španělů je více než tragická. Jak mi jeden z Rumunů vysvětlil, angličtinu se v Rumunsku nikdo nenaučí ve škole a nedej bože od učitelů angličtiny, ale pouze z amerických filmů a nejvíce z rapové muziky. To mi potvrdili i další kluci. Postupně jsme tedy všechny tři národnosti preventivně vyklepli ve fotbálku a šli jsme si lehnout.
Pondělí 8. 5. 2023
I přesto, že v Česku je statní svátek, v Německu se stále pracuje. Pondělí byl i první pracovní den pro naše tři praktikantky. Snídaně je pro naši skupinu vždy v 8,30, což znamená, že můžeme vstávat až v 7,30. To je pro nás naprostý luxus.
Snídaně probíhá formou švédského stolu – šunky, salámy, sýry, párky, pečivo, zelenina. K pití je čaj i káva, každý si vezme tolik, kolik sní, takže za nás opět v pohodě.
V 9,30 jsme se sešli v baru, který však přes den slouží jako společenská a přednášková místnost. Zde se nám představil další důležitý člověk – Matthew. Matthew je jediný Neevropan v celém Vitalisu, protože je Angličan a už nepatří do Evropské unie. Matthew nám představil Lipsko jako nejrychleji se rozvíjející německé město a popsal největší současný problém, kterým je nedostatek pracovních sil. Jedním z úkolů Vitalisu je právě přilákat pracovní síly ze zahraničí, poskytnout jim špičkové vyškolení v oboru a poté nabídnout práci přímo v Lipsku. Osobně si myslím, že se jim to daří především v případě východoevropských národností. Matthew také zdůraznil aspekt, který jsem tu už zmiňoval a sice komunikaci v anglickém jazyce bez jakéhokoliv ostychu. Vyzval praktikanty, aby co nejvíce mluvili s kýmkoliv anglicky a vylepšili si tak jazyk, který je bezpochyby světovým dorozumívacím prostředkem číslo 1.
Poté jsme se vydali na prohlídku celého komplexu. A tady jsme viděli, na jakém principu Vitalis funguje. Jsou zde automobilové dílny, kadeřnický salón a open space office (veliká otevřená kancelář), který funguje jako jedna velká firma. Procházeli jsme jednotlivá místa a praktikanti nám ukazovali, na čem zrovna pracují a jaké úkoly musí plnit. V automobilové dílně jsme viděli barmana z předchozího dne, a tak jsme se dozvěděli, že spousta lidí pracuje na více místech najednou. Když skončí v jedné práci, jdou například pomáhat do kuchyně, nebo fungují jako sporťáci. Odpoledne vedou různé sportovní kroužky.
Také nám bylo řečeno, že nadřízení praktikantů nejsou jejich učitelé, jsou to jejich šéfové. Praktikant dostane úkol a musí se s ním nejprve poprat sám. Zkusit problém vyřešit. Když to udělá špatně, vůbec nic se neděje. Společně se šéfem chybu napraví. Nejhorší je ale nedělat nic. Takto vedou praktikanty k absolutní samostatnosti a v důvěru ve vlastní schopnosti.
Po obědě, ke kterému byly fazole (takže opět táborové jídlo) vyrazily naše studentky poprvé do práce. Je to právě ta velká otevřená kancelář, která funguje jako jedna firma. Učitelé je zásadně nemají doprovázet, samostatnost začíná od úplného začátku. Holky měly přijít, představit se a požádat o první úkoly. Dostaly prý 4 otázky. Například – jak smysluplně tráví volný čas, jak se připravují na svoji budoucnost a měly vše dopodrobna rozpracovat. Poté došlo ke konfrontaci se šéfem, který jim záměrně řekl, že toto samozřejmě nestačí a že by měly začít brát svoji budoucnost vážněji. Více popíší studentky sami ve svých komentářích.
Protože jsem měl odpoledne volno, vydal jsem se delší cestou přes les opět do města Schkeuditz. Tam to trošku oproti neděli ožilo, takže jsem si dal výbornou kávu v kavárně, objevil poštu, několik užitečných obchodů a hlavně našel nádraží speciální německé dráhy S-Bahn, ze kterého budeme jezdit přímo do Lipska.
Po večeři (opět těstoviny) jsme zašli do baru na tradiční fotbálek a poté se odebrali na kutě.
Úterý 9. 5. 2023
V úterý jsme se vzbudili s pocitem, že se v místě už dobře vyznáme, ale hlavně jsme se všichni těšili na odpolední komentovanou prohlídku Lipska. Po snídani zamířily holky do práce. Měly trochu obavy, co je tam čeká. V pondělí byly trochu rozhozené po konfrontaci s Martinem (jejich šéfem), ale i tak se vydaly hrdinně do své kanceláře. Jejich zadáním bylo tentokrát sestavit tzv. Business plán. Měly velmi podrobně popsat, jak půjdou nakoupit do supermarketu, a to od momentu, kdy zaparkují auto před obchodem, až po zaplacení nákupu na pokladně. Oni vše podrobně vypracovaly, Martin je však stále doplňoval o další a další drobnosti.
Deset minut před dvanáctou mohly holky opustit pracoviště, protože přesně ve dvanáct jsme měli vyrazit pěšky na vlak, který nás zaveze do Lipska. Nádraží je vzdálené asi 20 minut chůze. Tady se nám představil další důležitý člověk, a sice Nikolina, která pochází ze Srbska. Ta původně jezdila na Vitalis se svými studenty jako pedagogický doprovod. Jednoho dne však dostala nabídku pro ně přímo pracovat a ona ji přijala. Přestěhovala se s celou rodinou do Německa a teď je jedním z trvalých residentů Vitalisu. Nikolina nás doprovodila na vlak a vysvětlila nám, kde se v Lipsku setkáme s naší průvodkyní. Ještě před odchodem jsme měli další zajímavý zážitek. Naše tři studentky si domluvili dřívější odchod z práce, abychom mohli přesně ve dvanáct vyrazit na vlak a nemuselo se na nás čekat. Na místě setkání jsme však zjistili, že nám chybí ještě tři Španělé, kteří s námi měli jet. Nikolina začala nervózně pobíhat a kluky shánět, protože se bála, že zmeškáme náš spoj do Lipska. Nikde je nemohla najít a už byla docela zoufalá. Po deseti minutách jsme však viděli, jak se k nám pohodovým loudavým krokem Španělé blíží. Když jim Nikolína důrazně vyčinila, že se na ně čeká a že jdou pozdě, vůbec nepochopili, v čem je problém a nevěřícně kroutili hlavami. Prostě španělská mentalita.
Došli jsme tedy na zastávku Schkeuditz West, kde jezdí speciální německá dráha tzv. S-Bahn. Je to zkratka pro slovo Stadtschnellbahn, což česky znamená městská rychlodráha. Je to speciální druh dopravy, kterou mají všechna velká německá města. Tato dráha má dvě specifika, která ji činí výjimečnou. Za prvé – nikde se nekříží se žádnou cestou, všechna křížení cest jsou řešeny podjezdy (popř. nadjezdy). Za druhé – tato dráha jezdí v pravidelném taktu celých 24 hodin. V praxi to znamená, že si stačí zapamatovat jediný údaj a člověk nemusí neustále hledat v jízdních řádech. V našem případě to bylo, že každou dvanáctou a čtyřicátou druhou minutu odjíždí vlak ze Schkeuditzu do Lipska a v každou třicátou minutu a celou hodinu jede vlak z Lipska do Schkeuditzu. A možná ještě jeden rozdíl oproti Českým dráhám – vlaky jezdí přesně na čas. Nikolina tu žije už rok a půl a vyprávěla nám, že jednou za tu dobu už zpoždění zažila. Bylo to zpoždění 2 minuty.
My jsme tedy vyjeli ve 12,42 a přesně v jednu hodinu jsme vystoupili v centru města na stanici Leipzig Markt. Tam nás čekala průvodkyně, která nás hodinu a půl provázela po centru města. Celou dobu mluvila perfektní angličtinou. Nejprve nám řekla základní informace:
Lipsko je velmi staré město. V roce 2015 oslavilo 1000 let od první písemné zmínky. Je to také po Berlínu druhé největší město bývalého východního Německa. Dnes tady žije více než 620 000 obyvatel. Své jméno získalo od slova “lípa“, protože bylo původně osídleno Slovany. A také když Lipskem procházíte, drtivá většina stromů ve městě jsou právě lípy. Naše prohlídka začala na náměstí Leipzig Markt, kde se nachází nádherná historická budova staré radnice. Na tomto náměstí se dříve konaly veřejné popravy, dnes se tam konají pravidelné trhy. Odsud jsme se přesunuli ke kostelu Thomaskirche, kde kdysi působil jako regenschori Johann Sebastian Bach. Ten tu složil některá ze svých vrcholných děl a v samotném kostele je také pohřben. Dnes na tomto místě vystupuje jeden z nejlepších chlapeckých sborů na světě – takzvaní Thomaner. Dále jsme procházeli různými pasážemi, které jsou plné obchodů a restaurací. V jedné z nich nazvané Mädlerpassage se nachází nejstarší lipská hospoda. Jmenuje se Auerbachskeller a je spojena s další významnou postavou, která zde tvořila. Byl to Johann Wolgang Goethe. Právě sem zasadil Goethe některé scény ze svého nejznámějšího díla Faust, a proto také socha Fausta a ďábla Mefista stojí přímo před hospodou. S touto sochou se pojí jedna tradice, ale tu popíšu v některé z dalších zpráv.
Naše průvodkyně nám představila ještě několik dalších památek a povyprávěla o různých tradicích. Kolem půl třetí jsme se mohli vydat Lipskem na vlastní pěst. Ještě jedna malá zajímavost – všechny významné památky v Lipsku jsou soustředěny v úplném centru na ploše asi jednoho čtverečného kilometru, takže můžeme s malou nadsázkou říci, že za dvě hodiny je možné poznat celé město.
My jsme po prohlídce zamířili do jedné z nejznámějších restaurací Spizz, kde jsme si objednali tradiční jídlo – chřest s bramborami a holandskou omáčkou. V Německu teď probíhá sezóna chřestu a vy si můžete tuto u nás skoro neznámou zeleninu objednat v jakékoliv restauraci prakticky v jakékoliv kombinaci – s lososem, šunkou, sýrem atd. Jídlo bylo vynikající.
Po pozdním obědě šly holky nakupovat a já jsem si v klidu ještě jednou prošel celý prohlídkový okruh, abych si znovu oživil všechny informace. Omlouvám se, že se tu takto podrobně rozepisuji o všech detailech, ale myslím si, že jedním z cílů praxe je také poznat co nejvíce život, kulturu i tradice konkrétní země, a právě Lipsko má v tomto ohledu opravdu hodně co nabídnout.
Navečer jsme opět použili S-Bahn, vystoupili ve Schkeuditzu a procházkou dorazili k nám na statek. Po večeři (opět těstoviny) jsme se zašli na chvilku družit do baru, ale protože holky čekal ve středu první celý pracovní den, šli jsme o něco dříve spát.
Středa 10. 5. 2023
Ve středu se pokazilo počasí a venku začalo poprchávat. U snídaně jsme se blíže seznámili s učitelkami ze střední školy cestovního ruchu z Olomouce. Ty už tu pobývají druhý týden a jejich studentky dokonce celý měsíc. Děvčata jezdí každý den ráno na sedmou hodinu pracovat do hotelů přímo do Lipska. Někteří praktikanti tedy nepracují přímo ve Vitalisu, ale i dojíždí do různých firem v okolí. Kolegyně z Olomouce už znaly dobře místní poměry, a tak nám doporučily pro případ špatného počasí bowlingovou halu ve Schkeuditzu. Neváhal jsem a hned ráno jsem tam zavolal a zamluvil pro nás na večer jednu dráhu.
Aneta, Magda a Denisa odešly po snídani do práce. Tentokrát dostaly za úkol vymyslet vlastní firmu. Firma měla mít dva zaměstnance, musela něco vyrábět, nakupovat a prodávat. Dále musely o firmě napsat základní informace, popsat jeden pracovní den a také udělat kalkulaci. Na tom pracovaly celou středu.
Já jsem využil dopoledne k sepisování poznatků z praxe a opravování písemných prací. Odpoledne jsem naposledy vyrazil do Schkeuditzu, kde bohužel už nebylo co objevovat.
Po večeři jsme se těšili na bowling. Tady jsme pochopili, proč je ve Schkeuditzu tak málo lidí. Všichni totiž byli na bowlingu. Nacházely se zde pouze 4 dráhy, ale budova praskala ve švech. Opravdu skvěle jsme si zabowleli, akorát jsme se shodli na tom, že ty německé kuželky byly jaksi těžší nebo bytelnější, protože se nám nedařilo jich srazit tolik, co v Čechách.
Největší zážitek nás však čekal až po bowlingu. Byla to jízda autem do Vitalisu, kdy řídila Magda. Jak bylo řečeno, praktikanti mají být vedeni k samostatnosti, a tak Magda dostala tuto příležitost. Průběh tříkilometrové cesty nebudu popisovat, nicméně jsme v pořádku dorazili domů. Je vidět, že pan Kubias odvádí velmi dobrou práci.
Celá tato akce si zasloužila ještě zhodnocení v místním baru. Tam jsme narazili na čtvrtou důležitou postavu. Je to Aran původem ze Španělska, který přímo na Vitalisu bydlí a funguje zde jako člověk, na kterého se můžete obrátit ve stavu nouze celých 24 hodin. Ten nám sdělil další užitečné informace – například kde sehnat nejlepší pizzu, nebo jak vše funguje na Vitalisu po pracovní době. Jinak jsme to už dále neprotahovali a šli si lehnout.
Mgr. Michal Vacek
Neděle 7. 5. 2023 – středa 10. 5. 2023 z pohledu žákyň 3.A
Naše výprava se započala 7. května, kdy jsme se nalodily a vyrazily do Německa. Po příjezdu jsme se ubytovaly v našem malém kamrlíku a jelikož jsme byly ubytovány v nejvyšším patře, bylo pro nás obtížné dostat do pokoje naše velké kufry.
Naší první večeří byly těstoviny s omáčkou a poté jsme vyrazily na menší procházku do Schkeuditzu. Poté jsme se vydaly do místního klubu, kde jsme se seznámily s ostatními účastníky tohoto projektu. Našly jsme si zde nové kamarády z Rumunska, Španělska, Slovenska a Česka. S Rumuny jsme si daly battle ve stolním fotbálku a vyhrály jsme na plné čáře.
Druhý den ráno jsme měly po snídani informativní schůzku s Matthewem, který nás provedl celým areálem. Byl to náš první den v práci, byl pro nás sice psychicky náročný, ale společně jsme to zvládly. Martin (náš šéf) nám zadal čtyři otázky, jaké jsou naše hobby, co děláme ve volném čase, co plánujeme po škole a jak si v budoucnu chceme vydělávat peníze. Všechny jsme si připravily odpovědi a pak jsme si o tom šly s Martinem popovídat. Dozvěděly jsme se, že vůbec nevíme, co chceme, a že bychom se měly zamyslet nad tím, jak se na budoucnost připravujeme. Po večeři jsme šly zase do baru.
Ve středu jsme se bály jít do práce po zkušenostech z prvního dne, ale motivující pro nás bylo, že tam jdeme jen dopoledne. Dostaly jsme seznam deseti věcí a měly jsme napsat podrobný postup, jak nakupujeme – od doby, co zastavíme na parkovišti, do odjezdu zpátky domů. Po práci jsme jely na výlet do Lipska, tam jsme si po prohlídce zašly na menší oběd. Potom jsme šly na menší nákupy. Večer jsme tentokrát bar mimořádně vynechaly.
