Rok se s rokem sešel a my se opět ozýváme ze zahraniční praxe, kam letos zamíří celkem 29 žáků třetích ročníků. Prvních dvanáct statečných se v sobotu 7. 10. sešlo na letišti a vyrazilo se svými učiteli na tři týdny do krásných jižních destinací – polovina do Bragy v Portugalsku a polovina do Malagy ve Španělsku. A právě ze Španělska vám teď posíláme své pozdravy.
Cesta letadlem nám trvala tři hodiny, během nichž jsme si mohli z dálky prohlédnout ledovce švýcarských a francouzských Alp, lesknoucí se hladinu Ženevského jezera a vrcholky Pyrenejí. Pak už se začalo stmívat, takže samotnou Malagu jsme viděli až následující den – ale i tam jsme si našli vyvýšené místo, odkud jsme ji mohli krásně obhlédnout.
Sobotní večer utekl rychle a po první pozdní španělské večeři a prvních pokusech provětrat mozkové závity a vydolovat z nich nějaké konverzační obraty, abychom se v rodinách, kde moc anglicky neumí, dorozuměli, jsme se vydali hned spát. Ráno v neděli nás totiž čekal volný den, který jsme chtěli věnovat pěšímu seznámení s Malagou.
Neděle nás přivítala zavřenými obchody a zprvu liduprázdnými ulicemi, které jen občas oživil nějaký ten běžec. Sešli jsme se v parku věnovaném slavnému malíři Picassovi: „Jardines de Picasso“. Určitě to není poprvé, co se tu s ním setkáváme. Malaga je totiž jeho rodným městem, takže tu mají i Picassovo muzeum (otevřené v roce 2003) a Picassův rodný dům.
Z parku jsme se vydali na hrad Castillo de Gibralfaro. V galerii naleznete fotky, které jsme po cestě pořídili, protože už samotný výšlap nám poskytl mnoho krásných výhledů (třeba na býčí arénu Plaza de Toros, která je jednou z největších ve Španělsku nebo na přístav). Castillo de Gibralfaro si ještě prohlédneme zevnitř, protože nás tam čeká exkurze. Prozatím můžeme jen prozradit, že hrad samotný byl postavený ve 14. století, aby chránil pevnost Alcazaba, která je mnohem starší: pochází z doby asi 600 let před naším letopočtem a sloužila Féničanům a Římanům. Pod kopcem s hradem i pevností je archeologické naleziště s původním římským amfiteátrem a pozůstatky římské vesnice. Samotné místo působí velmi zajímavě tím, jak je staré, a přesto zachovalé. Těšíme se, až se podíváme dovnitř.
Zbytek dne jsme měli pro sebe, takže jsme se podívali i na tu slibovanou pláž, okusili zmrzlinu a další ňamky a pak zamířili zas ke svým rodinám.
V pondělí jsme se nejdřív všichni sešli ve škole Carlos V, kde se nás ujala Paula a pověděla nám vše potřebné. Pak už jsme se vydali podívat, kde a s kým vlastně budeme pracovat. Dnes bylo jen o tom seznámení, takže na zprávy o tom, jaké byly naše první pracovní chvilky, se ještě budete muset pár dní těšit…
Marek Linke
A teď od samotných účastnic:
ze 3.B: Silva, Míša, Káťa a Áďa
ze 3.A: Janča a Barča
PRVNÍ DNY V MÁLAZE
Cesta do Prahy byla úspěšná a naštěstí jsme se na letišti všichni sešli. My jsme byly rády, že jsme se vešly do váhového limitu, i když ta nejmenší z nás měla nejtěžší kufr. Po třech hodinách jsme přistáli v Málaze a překvapilo nás teplé počasí. Před budovou letiště jsme čekali asi dvacet minut na řidiče, který nás měl odvézt k jazykové škole. Pán nás vyzvedl velkým autobusem, který byl celý jen pro nás. U školy Carlos V na nás čekala koordinátorka Paula, která nás bude mít celé tři týdny na starost a předala nás hostitelským rodinám. Brzy jsme zjistily, že naše rodiny neumí ani slovo anglicky, a tak se naším velkým pomocníkem stal překladač a pantomima.
Druhý den ráno jsme se potkaly s panem učitelem Linke a společně podnikli malý výlet. Vystoupali jsme na místní hrad a užívali si krásné výhledy. Téhož dne jsme se sešly všechny na pláži a hrály si ve vlnách na mořské panny. Večer jsme u našich rodin ochutnaly tradiční španělská jídla. A šly jsme spát s pocitem, že nás čeká náročný pracovní den.
Zdraví vás že Španělska Káťa, Míša, Janča, Áďa, Bára a Silva.
