Počátkem dubna vyjelo našich 10 studentů v doprovodu dvou učitelů do městečka Rinteln nedaleko Hannoveru. Tam strávili nezapomenutelný týden se svými německými přáteli, poznali nová místa a domů si přivezli spoustu zážitků. Nyní nastal čas, vše našim kamarádům z Německa oplatit.
V pondělí 30. září kolem 18 hodiny dorazil k Obchodní akademii T. G. Masaryka autobus, ze kterého vystoupilo 12 studentů a dvě učitelky. Z Rintelnu k nám to je zhruba 700km a cesta trvá vice než 11 hodin. Proběhlo rozdělení do rodin a každý si připravil pro své hosty individuální program.
V úterý jsme se sešli ve sborovně naší školy, naši studenti připravili menší pohoštění ve formě chlebíčků, zákusků a jednohubek, čímž přispěli k milé atmosféře celého setkání. Zde proběhla oficiální část programu. Prvním bodem byla prezentace o České republice, našem regionu a naší škole, aby hosté získali základní informace. Poté byli seznámeni s programem celého pobytu. O velké přestávce je přišly pozdravit paní ředitelka Renata Čermáková a paní zástupkyně Lucie Linke. Následovala prohlídka naší školy, jednotlivých učeben, kabinetů, tělocvičny a dalších místností.
Dalším bodem programu byly jízdy na motokárách v Rychnově nad Kněžnou. Tam jsme se sešli ve 14 hodin. I když jsem si nebyl vůbec jistý, s jakou odezvou se setkáme, byl jsem překvapen, s jakým nadšením se studenti z obou skupin na jízdy vrhli. A musím říct, že někteří to zvládali naprosto bravurně, a to nejen chlapci, ale i děvčata. Nejpomalejší byla pravděpodobně skupina, ve které jeli učitelé. Motokáry se obecně setkaly s velkým ohlasem. Potom jsme se přesunuli do centra Gapa na bowling. Zde jsme měli zamluveny všechny 4 dráhy a téměř 2 hodiny jsme poměřovali síly ve smíšených družstvech. Kolem 18 hodiny si čeští studenti rozebrali své hosty a každý si trávil čas po svém. Zpočátku jsem měl trochu obavy, jak bude tato část výměny probíhat, ale hned druhý den jsem si vyslechl názory, že individuální program byl na celém pobytu to nejlepší. Někteří se sešli na malé improvizované party, někdo jel do Hradce na nákupy, někdo měl společnou rodinnou večeři, kdy se do konverzace zapojili i rodiče, a někdo si se svým kamarádem celý večer jen povídal.
Na tomto místě musím napsat, že právě v tom vidím největší přínos mezinárodní výměny. Navázání vztahů a přátelství s někým z cizí země. A taková přátelství mohou vydržet celý život. Já sám jsem toho příkladem. V roce 1989 jsem poprvé vycestoval do Walesu a potkal tam kamaráda Stuarta. Dodnes se pravidelně vídáme, voláme si i píšeme a on dokonce dorazil na otočku z Británie na oslavu mých 50. narozenin. A naše přátelství trvá již 35 let.
Ve středu jsme se sešli okolo osmé hodiny před školou a vyrazili jsme německým autobusem na celodenní prohlídku Prahy. Celou cestu nám krásně pršelo, a tak jsme měli strach, abychom v Praze nezmokli. Autobus jsme zaparkovali před stadionem Sparty na Letné, protože tam je velké parkoviště pro autobusy. Akorát cesta Prahou byla naprosto šílená, poslední tři kilometry jsme jeli tři čtvrtě hodiny. Jakmile jsme zaparkovali, přestalo pršet, a tak to vydrželo až do našeho odjezdu.
Prohlídku jsme začali na Pražském hradě – Katedrála sv. Víta, třetí nádvoří, dokonce jsme se trefili do výměny hradní stráže. Potom jsme přes Hradčanské náměstí a Nerudovu ulici sešli na Malostranské náměstí. Tam jsme si prohlédli Chrám sv. Mikuláše a šli dále na Karlův most. Celou dobu jsme museli odhánět naše německé kamarády od různých krámků se suvenýry a trdelníky, protože bychom nikam nedošli. Z Karlova mostu jsme zamířili totálně přeplněnými uličkami na Staroměstské náměstí. Měli jsme naspěch, protože jsme chtěli stihnout ve 14 hodin apoštoly na Staroměstském orloji. To se nám nakonec podařilo, doběhli jsme přesně na minutu. Měli jsme v plánu ještě Celetnou ulici, Prašnou bránu a Václavské náměstí, ale studenti už chtěli rozchod na oběd a nákup suvenýrů, a tak jsme si dali sraz v 18 hodin pod koněm na Václavském náměstí.
Každý si trávil dobu rozchodu po svém. My jsme vzali německé učitelky do restaurace Lokál na oběd. Lokál je řetězec restaurací vařících výhradně z českých surovin a výhradně česká jídla. Takže vepřo, knedlo, zelo a smažený sýr byla jistota. Následoval nezbytný nákup suvenýrů a ochutnávka trdelníků na všechny možné způsoby. V 18 hodin jsme se sešli u sochy sv. Václava a potom jsme se přesunuli tramvají zpět na Letnou. Jakmile jsme nastoupili do autobusu, začalo hustě pršet. Co se počasí týče, měli jsme neuvěřitelné štěstí. O půl desáté jsme dorazili před školu a rozešli se do svých domovů.
Ve čtvrtek jsme měli před sebou poslední společný den. Opět jsme se sešli v osm hodin před školou a německým autobusem vyjeli směr Police nad Metují. Naším cílem bylo tentokrát skalní město Ostaš. Ostaš jsme vybrali, protože na rozdíl od Adršpachu nebo Teplických skal zde není tak velký turistický ruch. Ostaš nabízí 2 okruhy a my jsme se vydali na první z nich. Ten se skládá z bludiště a poté následují různé skalní vyhlídky na asi dvoukilometrové trase. Bludiště bylo super, museli jsme šplhat a prolézat úzkými trhlinami ve skalách. Pro Němce to byl skutečný zážitek. Protože náročnost byla vyšší, než jsme původně očekávali, nechali jsme si druhý okruh – nazvaný Kočičí hrad – na příště.
Po krátkém občerstvení jsme se přesunuli do Náchoda. Náchod je nádherné městečko, ideální na prohlídku. I zde byl rozchod na nákup posledních suvenýrů a možnost zajít na skvělé kafe. Asi v 17 hodin jsme dorazili zpět ke škole a odtud jsme šli na společnou večeři do restaurace Spiegelův dvůr. Měli jsme tu zamluvené hamburgery a saláty. Po večeři se studenti těšili na poslední společně strávený večer. Jen musel mít každý na paměti, že německá výprava chtěla ráno v osm vyrazit na zpáteční cestu do Rintelnu.
To se také podařilo a v osm ráno jsme byli opět před školou. Proběhlo dojemné loučení, kde nechyběly ani slzičky a ujištění, že se zase brzy uvidíme, tentokrát v Německu.
Po odjezdu našich přátel jsme se naposled sešli, teď už jen v české sestavě, ve sborovně. Tady jsme zhodnotili celou výměnu a došli k závěru, že to opět bylo naprosto úžasný.
Závěrem bych chtěl napsat, že jsem byl nadšen z nasazení a přístupu našich studentů k celé akci. Všichni skvěle fungovali, všude chodili včas, výborně se starali o své hosty a hlavně byli neuvěřitelně samostatní. Není pravda, co se všeobecně říká, že mladá generace nebude schopna se o sebe postarat. Nepodceňujme mladé lidi. Já osobně jsem rád, že takové žáky máme. Oni byli ochotní vzdát se na několik dní svého komfortu a snažili se co nejlépe postarat o druhé lidi. A to se velmi cení. Stejně tak patří velký dík rodičům těchto studentů, že německé studenty ubytovali.
MV
