Ráno, v pondělí 15. dubna 2024, jsme se sešli buď na zastávce v Kostelci nad Orlicí, nebo na zastávce přímo v Liticích. Nehlásili zrovna příjemné počasí; brzy ráno pršelo a celý den měly oblohu lemovat mraky a mírně mrholit v občasných přeháňkách. Nebyla zima, takže výlet do z Litic do Potštejna nebyl zrušen.
Přestože bylo mokro, byl velmi příjemný a čerstvý vzduch. Když jsme se tedy sešli se třídou v téměř plném počtu na zastávce v Liticích, udělali jsme si společné foto. Jelo s námi i pár studentů z 1. ročníků. Společně jsme vyrazili na cestu lesem. Cesta do Potštejna měřila okolo 7 kilometrů.
Poblíž zastávky jsme se mírně vychýlili z trasy a šli se podívat na malou vodní elektrárnu. Pan učitel nám sdělil pár velmi zajímavých informací týkajících se funkce elektrárny. Věděli jste, že elektrárna má v kopci vbudovaný tunel a ten vede přímo skrz něj?
Po návštěvě elektrárny jsme pokračovali cestičkou mezi domečky a ta se později odchýlila do lesa k řece. Později jsme si v lese dali malou přestávku na svačinu a oddech. Za řekou jsme asi 2krát nebo 3krát spatřili volavky, které se ale brzy vyplašily a ulétly. Stihli jsme si je alespoň dobře prohlédnout. Po přestávce jsme pokračovali dál v cestě. Dva kluci z naší třídy, Michal a Richard, nás naprosto ohromili tím, že si šli v ledové řece při 13 °C namočit nohy a asi další kilometr pokračovali zcela bosí. Aspoň mně z toho naskakovala husina.
Asi v půli cesty jsme narazili na těžký výběr – buď pokračovat zkratkou po louce, s tím, že nám do bot asi nateče, nebo louku obejít, ale nejspíš v suchu. Nakonec byl výběr jasný: neriskovat drahé ponožky a boty a radši si ujít nějaký ten kilometr navíc. Nakonec jsme se ale nepříjemnosti nevyhnuli, jelikož cesta, kterou jsme zvolili, nakonec stejně vedla přes louku.
Cestou na kemp Vochtánka u Potštejna jsme se rozdělili na dvě skupiny. Málo početná skupinka, já, moje sestra, Šimon, Mája a náš pan učitel třídní jsme se zašli podívat na Čertovy kameny, což měly být vodopádky a skály. Bylo to tam nádherné, škoda, že se zbytek početné skupiny nezapojil. Cestou jsme taky narazili na dost vzácný druh – mloka skrvnitého. Sice se brzy vyplašil, ale stihla jsem si ho vyfotit, než zmizel mezi kořeny.
Zbytek skupiny na nás čekal roztroušen před kavárničkou a konzumem už v Potštejně, kde jsme si dali malý rozchod předtím, než odejdeme na vlak. Ten jel okolo 12. hodiny. Učitelé si zašli na malou kávu a zákusek.
Na vlak jsme dorazili včas, ale jízdenky nebyly k zakoupení přímo na zastávce. Nakonec jsme měli i to štěstí, že jsme vlakem zpět do Kostelce jeli zcela zdarma, protože průvodčí nepřišel. Celý výlet stál za to, a byla jsem z něj velmi nadšená. Osobně doufám, že zbytek třídy to cítil stejně tak!
Jana Dimmerová, 2. B
