V sobotu jsme měli sraz na letišti Václava Havla v Praze v 18 hodin, ale všichni jsme tam byli s předstihem už kolem 17. hodiny. Náš let byl plánován na 20 hodin a 40 minut, a tak nás čekalo dlouhé čekání, než budeme moci nastoupit.
Úspěšně jsme všichni prošli odbavením a kontrolou a zanedlouho jsme už seděli v letadle. Když jsme přiletěli na letiště na Maltě, už na nás čekal náš odvoz. Hned jsme zjistili, že řidiči tady nejezdí podle předpisů.
Když jsme dojeli do rezidence, kde jsme se ubytovali, tak jsme se šli projít do města a najít nějakou restauraci, kde bychom se mohli najíst, protože jsme měli hlad. Dali jsme si mekáč. Po návratu jsme se šli osprchovat a poté spát, protože bylo kolem 3. hodiny ráno.
Druhý den jsme navštívili město St. Julians, kde jsme si dali oběd v restauraci s výhledem na moře a po obědě jsme zašli k moři. Zbytek dne už jsme strávili na pokoji, natěšení, ale zároveň nervózní z prvního pracovního dne.
V pondělí, tedy dnes, kdy článek píšeme, jsme vstávali v 7 hodin ráno a vyrazili jsme na autobus. Zjistili jsme, že autobusy zde na Maltě jezdí opravdu špatně. Mívají zpoždění nebo jedou dřív, než by měly, a musí se na ně mávat, jinak nezastaví.
Když jsme dojeli do práce, tak jsme se seznámili s Jonathanem a Tamarou, kteří nás mají na starost. Paní učitelka Lenomarová nás po úvodním meetingu, kde jsme se dozvěděli, čím se firma Get Hitched zabývá a co vlastně budeme dělat, opustila. Pracovali jsme se stránkami Opentable a Fork, kde jsme do Excelu vypisovali podle města, které nám bylo přiděleno, restaurace, jejich emaily a telefonní čísla. Vypsali jsme každý kolem 100 restaurací. Zjistili jsme něco o oblasti managementu a zároveň jsme si procvičili i práci s Excelem. V příštích dnech nás čeká komunikace s potenciálními klienty.
Když jsme v 16 hodin skončili, tak jsme se vydali na autobusovou zastávku. Autobusem jsme dojeli na přestupní stanici a měli jsme pokračovat k naší rezidenci. Bohužel ale, jak jsme již zmiňovali, autobusy na Maltě jsou nevyzpytatelné a je v nich trochu zmatek. Nastoupili jsme tedy do autobusu s číslem i konečnou zastávkou, kterou jsme měli uvedenou jako záchytný bod. Asi půl hodiny po tom, co jsme jeli, nám bylo divné, že zastávky vůbec nepoznáváme a když jsme se konečně podívali na mapy (dřív to totiž nešlo kvůli dopravě, která je na Maltě šílená, a také kvůli přeplněnému autobusu), kde jsme zjistili, že se od naší rezidence vzdalujeme a nejedeme správným směrem. Tak jsme museli vystoupit a vymýšlet náhradní řešení, jak se dostat do našeho ubytování. Nakonec se nám to povedlo a o půl sedmé jsme dojeli. Z cesty, která měla trvat hodinu, se stala cesta, která měla dvě a půl hodiny. Zbytek dne jsme strávili na rezidenci.
To je zatím vše. Jsme zvědaví, co vše nás tu ještě čeká a těšíme se na další zážitky.
Nikola Trojanová, Nikol Malenovská a Matěj Kovaříček, 3.A
